Proč právě Rumunsko?

Co se vám vybaví, když se řekne Rumunsko?

Rozbité silnice, bída, špína, žebrající děti, plno zlodějů, povozy kočujících cikánů, divocí psi. Ano, taková je zažitá představa většiny Čechů o této zemi. Zemi, kam se rozumný člověk raději nevydává, maximálně hrstka dobrodruhů směřujících do Karpat.

Rumunsko jsem poprvé navštívil asi před 10 lety, pokud nepočítám dovolenou s rodiči v sedmdesátých letech. Jeli jsme, kam jinam, než do hor. Chtěl jsem vidět neporušenou karpatskou přírodu, jeskyně, pastviny a krasové oblasti, které mi doporučil kamarád.

Odjížděl jsem s obavami podobnými těm výše uvedeným. Nicméně skutečnost byla úplně jiná. Infrastruktura fungující naprosto bez problémů. Už tenkrát bylo možné najít vlakové spojení ze zapadlé horské vísky předem na internetu a světe div se, vlak skutečně v uvedenou dobu přijel. V každé vesnici bylo možné koupit vše, co jsme potřebovali. Nikdo nás neobtěžoval ani neohrožoval. Prostě normální země západního standardu. Je pravda, že silnice byly tenkrát v daleko horším stavu, než u nás.

V dalších letech jsem navštívil Rumunsko ještě mnohokrát, vzal jsem tam i svoje děti, abych jim ukázal idylku horských salaší a stád ovcí. Musím uznat, že Rumunsko se mění neskutečně rychle. Tam, kde ještě nedávno vedla polní cesta, je dnes zbrusu nová asfaltka, dálnice rostou doslova přímo před očima stejně, jako nové hotely, penziony a supermarkety. Bez nadsázky lze konstatovat, že český silniční úsek na cestě do Rumunska, je dnes jednoznačně nejhorší. Prudký rozvoj země má ale i svá negativa. Mizí horské salaše, stád ovcí je čím dál tím méně, stejně jako nedotčených romantických míst.

Pokud se říká, že nic není, jako dřív, pro Rumunsko to platí dvojnásob.

Další příspěvky v blogu:

11 citátů a rčení o víně